Na skok v Berlíně

Řekla jsem si nebo si spíš dala takový cíl, že v roce 2020 (což má být magický rok) chci hodně cestovat, objevovat a poznávat nová místa. A jelikož jsem měla leden-únor zkouškový a už jsem měla všechny zkoušky hotový, rozhodla jsem se poslední volno před začátkem semestru využít k výletu do Berlína s kamarádkou. Berlín jsem vždy chtěla vidět!

Na letošní rok mám plán (klasika) míst, kam se chci podívat, tak doufám, že se mi to podaří a vše klapne ("fingers crossed").

Do Berlína jsme se s Neluš vydaly na dva dny. Z Prahy jsme vyjely v 6:30 a cesta trvala cca 4 a půl hodiny Regio Jet autobusem a bylo to nekonečný! Ale my většinu prospaly. Vyšlo to cca 700,- tam i zpět. Přijely jsme někam na okraj Berlína a já byla rozpačitá, protože tam byly všude odpadky a nepořádek a říkala jsem si: "Tak takhle jsem si to nepředstavovala." Ale za cca půl hodiny jsme došly víc do centra a tam jsem si řekla: "Wauu, tady je to fakt krásný!" Nojo, okraje velkých měst jsou asi stejný všude.

TIP: Lepší to bude určitě letadlem. Ušetříte čas a když vychytáte dobré ceny, tak i peníze.

V Berlíně je na každém rohu něco zajímavého, ale to hlavní za ty dva dny v pohodě projdete a ještě vám zbyde čas na nákupy. Good point, holky. Akorát teda nemůžete cestovat jen s batohem jak my, protože tam těch nákupů moc nenacpete a chodit s takovou zátěží celý den není prča. Věřte mi, vím, o čem mluvím. Ale všechno jistí taška z Ikei, no ne?

Co se týče cestování po Berlíně, není to levný jak městská za 2kč po Přerově, lístek na dvě hodiny stojí 2,60 ale euro. Pozor si ale dejte na celodenní lístky, který se můžou zdát výhodný, ale jejich platnost je jenom do 3:00 ráno, takže 3:01 nechcete potkat německýho revizora. Ty stojí 6,70 euro. Vyplývá z toho to, že je nejlepší chodit co nejvíc pěšky, nebo se prostě připravit na to, že na dopravě prostě neušetříte. Ale automaty na lístky jsou na každém rohu, takže no stress.

Navštívili jsme spoustu krásných míst a památek. Berlín na mě působil tak kontrastně, je historicky moderní. Velké, industriální město plné historie. Co určitě nesmíte vynechat je Braniborská brána, pozůstatek Berlínské zdi v podobě East Side Gallery, Pamatník holocaustu, Říšský sněm, Ostrov muzeí, Berlínskou katedrálu, Alexanderplatz, Berlínská věž a krásný je i Checkpoint Charlie, což je bývalá hranice U.S. ARMY, za niž se nemohlo. A samozřejmě nějaký shopping, např. Alexa nebo Mall of Berlin.

Nejvíc doporučuju ten Checkpoint Charlie, protože to byl silný zážitek se procházet někde, kam za války nemohli. Nemohli do jiné části města, to je prostě...

Asi rozhoduje spoustu faktorů v tom, kolik lidí u těch památek bude. My tam byly v únoru,v pracovním týdnu, byla zima a pršelo nebo bylo škaredě, takže tam extra moc lidí nebylo a nikde jsme se nemusely nijak tlačit. Což byl fakt super pocit.

Ubytování jsme si našly přes booking a pokoj pro dva v hotelu 5km od centra stál na jednu noc cca 1000,-. Nebylo to nic extra skvělýho, ale pokoj byl čistý, byla tam koupelna, záchod a postel. Co víc si přát. Akorát ta německá telka nebyla nic pro nás. Když jsme se obě učily rusky...

Obavy z toho, v jak pochybné ulici náš hotel bude se rozplynuly, když jsme autobusem dojely na místo určení a všude kolem nás obchody Gucci, Chanel, Armani, Rolex apod. Byla to taková trojnásobná Pařížská a to nás ujistilo, že tady nás asi teda nikdo nepřepadne.

A to nejlepší na závěr. JÍDLO. Tady taky neušetříte, ale cestování se má užít. V Berlíně je spousta kaváren a restaurací. Jedna hezčí než druhá. My měly chuť na těstoviny a salát, tak jsme si zašly do Vapiana a jako já už zkusila carbonara (moje nejoblíbenější jídlo) na spoustě míst, ale ty Berlínský za 250,- byly nejlepší. Fakt. Musely být.

Bonusem navíc byl krásný výhled na město, který jsme u jídla měly.

Na snídani jsme si našli krásnou kavárnu po cestě z našeho hotelu a to jsme vybíraly z několika, takže si určitě vybere každý. Kavárna Set´s měla krásný interiér a jídlo bylo taky moc mňam. Já snídaně miluju, takže si v nich obzvlášť libuju.

Na závěr vám dám pár tipů, pokud do Berlína vycestujete. Jestli na vás civí nějakej arab, nemusí to nutně znamenat, že vám chce něco udělat, jen stojíte přímo před tabulí s časy odjezdů autobusů. A pokud se vás někdo zeptá, jestli jste z Prahy, protože to jediný z Česka zná, tak řekněte že jo. Je těžký Němcům vysvětlovat něco jinýho.